Strep G

Strepococcus canis neboli Strep G je bakterie, která se běžně vyskytuje v populaci, kde u dospělých zdravých zvířat nezpůsobuje žádné potíže. I když nejde o klasickou nákazu se šířením v populaci psů, zdá se, že se v některém chovu „uhnízdí“ jako opakovaný problém a je někdy  obtížné se ho zbavit. Obvykle izolovaný Streptococcus canis (skupiny G) je ovšem i častou součástí normální mikroflóry povrchu všech sliznic včetně poševní nebo konečníkové a lze jej zachytit i na zdravé kůži psa.

Záleží tedy zřejmě na souhře nepříznivých okolností, aby se mohl podílet na místních infikovaných zánětech například kůže, spojivky, ale i mléčné žlázy či dělohy. Organismus dospělého psa vesměs nepřipustí celotělovou infekci nebo až septický stav, jak se stává u  bezbranných novorozených štěňat. K onemocnění streptokokovou infekcí tedy dochází po místním nebo celkovém oslabení přirozené obranyschopnosti organismu psa a za přítomnosti kmene bakterií se zvýšenou agresivitou.

Tento streptokok je jednou z příčin málo početných vrhů, vstřebávání plodů, zánětu dělohy, potratů, předčasných porodů a úhynů  po porodu,  přičemž ale nereaguje na léčbu běžnými antibiotiky.

Propuknutím  infekce se pak jeho agresivita většinou ještě zesiluje. Takový streptokok se pak může ve skupině zvířat  šířit kapénkovou infekcí nebo přímým stykem, nevyjímaje třeba krytí.

Nejlépe se zachycuje jeho přítomnost ze zánětu kůže, dělohy, mléčné žlázy nebo z čerstvě uhynulého štěněte. Mimo tělo psa Strep G nepřežívá.

Jak postupovat? Zaměřit se především na feny se ztrátou štěňat, s velkým úhynem nebo při zánětu dělohy apod – nechat fenu vyšetřit a pokud se prokáže přítomnost Strepu G, necháme vyšetřit i smečku doma, ale i tam kde často fena pobývala, případně krycího psa. Pokud totiž zachytíme kmen tohoto streptokoka, nemůžeme si být jisti, kam až nám dosáhl. U psa se provádí kultivace a cytologie především výtěrů předkožkového vaku, u fen většinou zachytíme strep na sliznici pochvy, ale za normální situace je neškodný, proto je nejlepší buď  poporodní čištění feny nebo alespoň zvýšená citlivost sliznice před vlastní říjí.

 Diagnostika tohoto streptokoka je velmi obtížná, jedná se o  bakterii, která při kultivaci roste velmi dlouho, proto nedochází při běžné kultivaci v laboratoři k jejímu objevení. Navíc se v organismu vyskytuje ve velmi nízké koncentraci. Proto, pokud se vyloučí při onemocnění pohlavního aparátu přítomnost E.coli nebo chlamydií, je potřeba mít na paměti variantu tohoto streptokoka jako původce.

U koček, kde je poměrně velká promořenost tímto streptokokem je dokonce prokázáno, že od infikované feny jsou přes pupeční šňůru infikována koťata. Lze tedy předpokládat, že u psů bude situace obdobná. Zde je asi  na místě se ptát? Nezabřezává mi fena? Byl u předků či sourozenců úhyn štěňat, zánět dělohy, apod?

Nové invazivní kmeny streptokoků  objevily poměrně nedávno v Americe a  vedou  k děsivému onemocnění u  psů i lidí. U obou se může rozvíjet streptokový syndrom toxického šoku, s rychlým rozvojem příznaků  - vysoká horečka, kašel, srážení krve… Nezdají se, podle tamějších odborníků nijak děsivé streptokokové záněty kůže, ale  především sliznice hárající feny je náchylná k rychlému přenosu infekce.

Účinná léčba je zaznamenána širokospektrálními antibiotiky, ale i na ty nemusí daný jedinec  vždy reagovat. Běžná antibiotika nezabírají vůbec.