Význam hlezna u novofundlandského psa

 

Dnešní chov novofundlandského psa se  odvíjí především od hlavy a  exteriéru psa.  Nesnižujeme význam exteriéru, ale chovatel by neměl zapomínat na věci, které by měly být novofundlandskému psu vlastní a tím je bezesporu pohyb. Zvláště i proto, že spousta  vad lze z linie odstranit  během dvou, tří generací, ale dostat do linie velmi kvalitní pohybovou mechaniku a zachovat ji tam, je otázka mnoha generací a promyšleného, kontrolovaného krytí.

Jak má vypadat jedinečný  pohyb jsme si uvědomili při jedné zahraniční akci, kde jsme viděli poprvé jednoho jedince s úžasným pohybem. Po mnoha letech usilovného hledání se nám podařilo pořídit si fenu s touto vynikající motorikou. Je vidět nejen vynikající pohyb, ale dokáže své mohutné tělo z lehu zvednout do stoje bez úkroku.  Ale teprve náš dlouholetý přítel nám vysvětlil, že velký vliv na to vše má hlezno,  jehož význam je často přehlížen  a přitom plní velmi důležitou a jedinečnou funkci. Hlezno je totiž základem každého pohybu.

 

 

Standard v češtině přímo o hlezně nehovoří, ale říká:  Zadní nadprstí - poměrně krátké, hluboko nasazené.  Ovšem domníváme se, že zde se jedná o chybu v překladu, neboť v anglickém textu standartu je doslova použito slovo „hocks“ – což značí hlezna.  Zadním  nadprstím  je pravděpodobně myšlen nárt.  Ve svém důsledku  to ovšem z hlediska funkce hlezna  můžeme klidně považovat za nepodstatné . Takže zjednodušeně řečeno,  kosti mezi hleznem a zemí  by měly být poměrně krátké a samotné hlezno  by mělo svírat úhel  130° s Achillovou šlachou. Zadní část těla – nejzazší část stehenní kosti,  patní kost  a nárt by měly se zemí svírat úhel 90°. Na výstavách má často úhel 90° se zemí pouze patní kost  a nárt, ale mnoho chovatelů přehlédne, že pes má nohu postavenou daleko za svým tělem. Je tak opticky ukrytá právě nedostačující funkce hlezna, byť je třeba poměrně nízko nad zemí.  Struktura hlezna ovlivňuje totiž účinnost celé zadní končetiny.  Možná bude snadnější pochopit funkci hlezna, pokud si je představíme jako mechanickou páku.  Fungují zde totiž stejné fyzikální zákony.

 

Páka  – zvýšením délky mezi hmotností a opěrným bodem budeme potřebovat více energie k udržení rovnováhy. Pokud zkrátíme délku, potřebujeme méně energie k dosažení rovnováhy.

 

Místo, kde se Achillova šlacha připojí k hlezennímu kloubu, je místo, kde energie působí na páku systému. Cílem každé páky je dosáhnout rovnováhy – v našem případě je pákou nárt a patní kost a opěrným bodem je hlezno. A jsme u jádra problému.  Pokud bude nárt příliš dlouhý, bude mít pes sice rychlejší pohyb,  ale k velké zátěži, jako je vstávání, tahání břemen, plavání na velké vzdálenosti, ale i skákání z lodí a mostů, apod,  bude potřebovat daleko více energie k „rovnováze páky“. Vzhledem k tomu, že novofundlandský pes není předurčen k rychlému, vytrvalostnímu běhu jako třeba chrt nebo lovecký pes, mělo by být právě chovatelským cílem umožnit zadní noze vydat  co nejmenší množství  energie, čehož docílíme pouze přesunutím opěrného bodu níže. V podstatě hlezno má potom menší pracovní oblouk. Pokud je prodloužen nárt, pracovní oblouk se zvýší, čímž se sice zvýší  počáteční rychlost, ale i délka kroku, ovšem za cenu  daleko větší spotřeby  energie, neboť je nutné počítat i s váhou našeho plemene. To znamená, že krátký nárt v kombinaci s delší patní kostí má mechanickou výhodu – šetří energii, zatímco opačný stav je pro naše plemeno nevýhodný  a pes je rychleji unavený. Samozřejmě také rychleji opotřebovává všechny pohyblivé místa zadní končetiny.

Musíme si říci, co chceme – dlouhé nebo krátké hlezna? Každý chovatel by měl mít na zřeteli nejprve původní účel plemene a na základě toho pracovat na svém chovatelském programu.  Vzhledem k tomu, k čemu byl novofundlandský pes vyšlechtěn, bychom měli  chtít sílu a vytrvalost, nepotřebujeme rychlost.  Takže dobré hlezno psa nám  pomůže snížit jeho energii potřebnou ke každému kroku, i když tím ztrácíme počáteční rychlost. Novofundlandský pes není  vytrvalostní lovec, ani králík, který musí vyvinout rychlost, aby unikl dravcům.  Samozřejmě pohyb psa není závislý pouze na kratších nártech, ale svoji úlohu tu hrají i klouby, stehna, tlapy atd.

 

Kratší WF (nárt) vyžaduje méně energie k pohybu. V kombinaci s delší PF (patní kostí) má potom pes obrovskou mechanickou výhodu.  L nám vyznačuje působení páky (nohy).

 

Modelace hlavy je věc líbivá, neměla by ztratit nic ze své typičnosti, ale nepřispívá nám k pevnosti, síle ani k pohybu, k vytrvalosti a fyzické schopnosti psa k pracovním úkonům mu předurčeným. Pochopíme-li mechanismy hlezna, zjistíme na výstavách, že stav je v dnešní době více než znepokojující.

Naše povídání zakončíme větou jednoho zahraničního rozhodčího: ….“Ten pes je krásný, ale bohužel by se v moři utopil“….

Radek a Lída Fialovi