INTELIGENCE  PLEMEN  - POJEM POUZE  RELATIVNÍ

 

Velmi často slýcháváme nebo čteme, proč ten můj pes nedělá tohle nebo naopak, dělá stále něco, co majiteli vadí a není schopen jej to odnaučit. Velké množství diskuzí mezi milovníky pejsků potom sklouzne k oblíbenému rčení , je to plemeno, které nejde vycvičit.

Nesouhlasíme s tímto názorem, protože jsme přesvědčeni, že za vším musíme hledat především člověka. První omyl většinou nastává již při výběru plemene. Především naše oči bývají  tím rozhodujícím faktorem, který určuje co za plemeno si vybereme. Šlechtění plemene člověkem poznamenalo nejen exteriér psa, ale především jeho povahové vlastnosti. Takže jak je to tedy s tou inteligencí? Jednoduše – lovecký pes potřebuje pracovat s člověkem, lovcem, tudíž musí zde existovat dokonalá souhra mezi parťáky.  Teriér je z lidského pohledu pes, který potřebuje přemýšlet naprosto samostatně, takže my se musíme při výchově zaměřit především na to, jak docílit toho, aby dělal to co chceme my. A tak bychom mohli jmenovat všechna plemena, neboť každé z nich je předurčeno svým šlechtěním k něčemu jinému. Žádné není méně či více inteligentní, jen každé z nich má některé povahové rysy v popředí a mys nimi musíme počítat nejlépe již při výběru plemene.

Pokud tedy jsem člověk zvyklý přemýšlet i za jiné a vydávat povely, měli bychom hledat mezi plemeny, která jsou nastavena tak, aby jste mohli vychovávat tradičními výcvikovými metodami. Naopak, máte-li rádi přemýšlení a vyberete-li  si stejného psa, budete těžce výchovu zvládat, často to dokonce vzdáte se slovy, můj pes je těžko vychovatelný. Ne, není chyba v psovi, ale v plemenu, které jste si vybrali, nehledíc na svoji povahu. Pokud již to plemeno máte, musí potom nastoupit převýchova sebe, naučit se používat výcvikovou metodu, vhodnou pro dané plemeno.

Totéž bychom měli aplikovat i na aktivitu psa a aktivitu naši, neboť nuda bývá další častou příčinou tzv. nevychovatelných psů. Hledám-li společníka spíše na mazlení než k velké aktivitě, bude se mi sice hůře vybírat plemeno, ale jde to. Musím ovšem hledat  tam, kde štěstím psa je především kontakt s člověkem, nemá tak velkou potřebu pohybu a stačí mu kratší procházky a o to více her se svým idolem. Ovšem pořídím-li si v tomto případě například například již dříve zmíněného loveckého psa, budeme s největší pravděpodobností nešťastni oba.

Na výchovu má samozřejmě vliv mnoho jiných aspektů, jako je povaha jedince, socializace v raném období, negativní zážitky, především týraných psů a mnoho dalšího. Ale to už je na další povídání o výběru výcvikové metody.

Tak přejeme šťastnou ruku při výběru plemene

                                                                Radek a Lída