Nejčastější nemoci srdce

       Tak jako každé plemeno, i velká plemena  mívají zdravotní problémy vycházející z kardiovaskulrního systému (KVS, to znamená onemocnění srdce a cév). Tak jako prakticky u všech systémů dělíme i u KVS onemocnění na vrozená (která mohou a nemusí být dědičná) a získaná. Patří-li plemeno k velkým psům, odpovídá i skladba onemocnění přicházejících v úvahu, jejich velikosti. Většina problémů proto přichází v nižším věku než je tomu u malých plemen.

       Většina těchto onemocnění je vážná a včasná správná diagnostika a následná léčba může pacientovi výrazně pomoci. V některých případech je možné život jen o něco prodloužit (ale výrazně zlepšit jeho kvalitu), v některých stav pacienta stabilizovat při zachování normální délky a kvality života (je nutné pouze omezit extrémní zátěž) a v případě jednoho onemocnění je dokonce možné včasným chirurgickým zákrokem pacienta zcela vyléčit.

       Proto je důležité, aby majitel věděl, že tato onemocnění existují, jak se mohou projevovat, s čím je možné je zaměnit a na co by se měl zaměřit veterinář.

O jakých nemocech je řeč?

1. Vrozená onemocnění

- Perzistentní duktus arteriózus (PDA)

       Céva (ductus arteriosus), která je důležitou součástí krevního oběhu před narozením. Po narození se uzavře a postupně zanikne. Někdy se uzavře jen částečně nebo vůbec a následně vzniká PDA - problém - dýchavičnost a kašel. Pokud se včas neřeší, znamená ve velkém procentu, že pejsek v mládí umře. Pokud se včas odhalí a provede se její chirurgické uzavření, může být pejsek zdravý.

       Pro majitele je důležité vědět, že se diagnostikuje už v několika týdnech věku poslechem srdce a následným kardiologickým vyšetřením. Proto je potřeba sledovat, zda veterinář při vakcinaci poslouchá srdce či nikoliv. Nesmíme zapomínat, že součástí vakcinace je klinické vyšetření zvířete.

2. Aortální stenóza

       Jedná se o onemocnění, při kterém je aorta (hlavní tepna, která vychází ze srdce do velkého oběhu) užší, než je normální. Toto zúžení klade proudící krvi překážku. Problém se projevuje v mladém věku, nejčastěji mezi prvním a druhým rokem života. Spočívá v nižší výkonnosti, nesnášenlivosti fyzické zátěže, ztrátami vědomí, hlavně po zátěži (nebo i během ní), mohou následovat i křeče. Postižení pejsci bývají drobnější než jejich sourozenci z vrhu. Největším rizikem tohoto onemocnění je možnost náhlého úhynu, kdy v souvislosti se zátěží najednou pejsek zkolabuje a náhle zemře.

       Proto by u každého pejska, který vykazuje tyto příznaky, mělo být provedeno kardiologické vyšetření. V tomto případě totiž běžné klinické vyšetření (poslech srdce) nemusí k odhalení problému stačit. Často není slyšet srdeční šelest slyšitelný. Pro určení diagnózy je optimální provést vyšetření pomocí ultrazvuku (USG, sono), EKG a rentgen (RTG) hrudníku. Zde je potřeba zdůraznit nutnost opravdu kvalitního sonografického vyšetření. Na to je potřeba jednak odpovídající přístroj, ale i sonografista s dostatkem zkušeností. Výsledky vyšetření by měl posoudit kardiolog a případně zahájit vhodnou léčbu.

       Léčba spočívá v doživotním podávání léků (naštěstí levných), které zmírní nebo dokonce odstraní klinické problémy a hlavně výrazně sníží riziko náhlého úhynu. Je-li pes dobře léčen, dožívá se normálního věku při vysoké kvalitě života. Jen je potřeba se vyvarovat velké fyzické zátěže. Sportovního využití bychom se proto u takového psa měli vyhnout. Protože se velmi často jedná o dědičné onemocnění, měli bychom psa vyřadit z chovu.

3. Dysplazie atrioventrikulárních chlopní

       Postižena zde bývá chlopeň trikuspidální (mezi pravou síní a komorou) nebo mitrální (mezi levou síní a komorou). Toto onemocnění je vždy provázeno srdečním šelestem, proto je možné jej diagnostikovat ve štěněčím věku (často při první vakcinaci), stejně jako PDA.

       V tomto případě však chirurgické řešení není v podmínkách veterinární medicíny zatím možné a léčba spočívá pouze v mírnění následků této vady. Protože však pes roste a nároky na srdeční práci jsou neúměrné, srdce přestává zátěž zvládat a postižený pejsek má většinou před sebou jen několik měsíců života.

       Je-li postižena trikuspidální chlopeň, hromadí se tekutina v dutině břišní. Pejsek má potom zvětšené břicho plné tekutiny. Při postižení mitrální chlopně se tekutina hromadí v plicích. Klinickými problémy je potom dýchavičnost a kašel. Postiženy mohou být (primárně nebo sekundárně) obě chlopně.

4. Pulmonální stenóza

       Pulmonální stenóza je vrozené zúžení plicnice (arteria pulmonalis, tepna, která vychází ze srdce do plic (malý krevní oběh). Toto onemocnění v převážné většině případů nečiní postiženému psovi žádné klinické potíže a jeho nález je zcela náhodný. Buď během rutinního klinického vyšetření (je-li provázena šelestem) nebo při sonografickém vyšetření.

       Pokud je zúžení natolik výrazné, že ovlivňuje srdeční práci, je hlavním problémem postiženého psa dýchavičnost a kašel. V těchto případech bývá stav mnohem vážnější a rozhodně vyžaduje specialistu - kardiologa. Vážnost se potom pohybuje v rozmezí od potřeby podávat pacientovi léky, aby se mu "pouze" zpříjemnil život, až po život zachraňující operaci, která však vadu jen zmírní natolik, že pacient může dál žít v klidovém režimu s nutností doživotního podávání léků.

5. Dilatační kardiomyopatie (DCM)

       DCM je onemocnění srdečního svalu (proto kardiomyopatie). Toto onemocnění může být dědičné (tj. vrozené) nebo i získané. I v případě vrozené formy se však většinou objeví první příznaky ve středním věku. V současné době nejsme schopni detekovat vrozenou formu tohoto onemocnění dříve, než se objeví změny na srdci patrné při sonografickém vyšetření. Stejně tak nejsme schopni od sebe vrozenou a získanou formu odlišit.

       Co se v takto postiženém srdci děje? Především odumírají svalové buňky a svalová vlákénka jsou proto nahrazována vazivovou tkání - "jizvičkami", vše ostatní je důsledek tohoto odumírání. Srdce následně dilatuje (proto dilatační). Dilatace znamená, srdce se celkově zvětšuje, ale jeho stěna ztenčuje (jako když se nafukuje balónek). Postižené srdce má především snížený výkon a u pacienta se objevují dýchací potíže (dýchavičnost a kašel), ascites (hromadění tekutiny v břiše a zvětšování břicha) nebo obojí. Kromě toho se mohou objevit i další příznaky: hubnutí a ubývání svaloviny, slabost, ztráty vědomí.

       Diagnostika se provádí pomocí sonografie, rentgenu a EKG. Opět je nezbytná doživotní léčba. Délka života pacientů je velmi rozdílná. Většinou několik měsíců. Pokud pes žije více než dva roky od určení této diagnózy, je léčba považována za velmi úspěšnou.

Jak je to s léčbou?

       Pokud se poškozené chlopně nebo cévy nemohou chirurgicky opravit, podáváme léky, které srdeční vadu nejsou schopny vyléčit, ale pomáhají stabilizovat zdravotní stav pacientů. Veškerá léčba v podstatě spočívá v nastavení správné srdeční frekvence a rytmu, v úpravě tlakových poměrů v celém nebo jen v určitých částech krevního oběhu a ve výživě srdečního svalu.

Účelem těchto je zásahů je zamezit uvolňování tekutiny (do plic nebo do břicha), "šetřit srdce" - tj. zefektivnit srdeční práci a minimalizovat ztráty, zajistit dobré prokrvení orgánů (především ledvin a mozku) a zpomalit nebo zastavit další poškozování jednotlivých částí srdce.

Běžně se používá:

-        Furosemid (nebo Furon) - podporou močení odvodňuje a tím zmenšuje edémy. Používá se u PDA, DCM a dysplazie atrioventrukulárních chlopní.

-        Enap, Ednyt, Fortekor (a další) - tzv. ACE inhibitory, které snižují tlak a tím snižují tvorbu edémů a šetří srdeční práci. Používají se u PDA, DCM a dysplazie atrioventrikulárních chlopní. NESMÍ se používat u aortální stenózy.

-        Digoxin - zpomaluje srdeční frekvenci. Používá se u PDA, DCM a dysplazie atrioventrukulárních chlopní.

-        Vetmedin - podporuje stažlivost srdečního svalu. Používá se u PDA, DCM a dysplazie atrioventrukulárních chlopní. NESMÍ se používat u aortální stenózy.

-        Atenolol, Carvedilol, Diltiazem, (a další) - tzv. ?-blokátory a blokátory vápníkových kanálů, které mají mnoho účinků a bylo by příliš zdlouhavé všechny popisovat. Používají se u mnoha onemocnění srdce a cév. Pro jejich použití je třeba zkušeností. Pokud se použijí ve správnou chvíli, prodlužují a zkvalitňují život. Nejčastěji se používá Atenolol u aortální stenózy.

-        L-Karnitin - výborná výživa pro srdeční sval, která je neškodná (nebo se zatím o ničem neví), i když trošku dražší. Lze použít u všech srdečních onemocnění i jako podpora u sportovců (a nejen psích). V kardiologii má hlavní opodstatnění u DCM, kde výrazně prodlužuje život.

Léků je, samozřejmě, mnohem více, ale zde jsou vypsány ty nejčastěji používané. A to z toho důvodu, aby bylo patrné, že každé onemocnění (a nejen kardiologické) vyžaduje určit správnou diagnózu a vhodnou léčbu "ušitou na míru".

 7. 10. 2008

MVDr. Vít Brunclík, Ph.D.