Liniová plemenitba
Výběr krycího psa pro liniovou plemenitbu
Prohlédneme si pozorně rodokmeny obou partnerů a zjistíme, z jaké linie pochází otec feny. Prvotním předpokladem ovšem je, že otec feny z nějaké linie pochází a není tzv. „namixován“ z několika linií. Máme-li linii otce, je nejlepší výběr partnera pro naši fenu právě z této linie.
Samozřejmě musíme dodržet klasický postup při výběru - povahu a exteriér si musíme vybrat tak, abychom zachovali vše dobré z naší feny a případně vylepšily některé nedostatky, přičemž dbáme vždy na zásadu, že jakýkoliv nedostatek nevylepšíme opakem, ale pouze střední hodnotou (nemůžeme např. spojit extremně malého a extrémně velkého jedince). Vadný znak spojujeme tedy vždy pouze standardním vývojem tohoto znaku.
Pokud máme v rodokmenu otce feny více linií, budeme se snažit, abychom co největší počet těchto „jiných“ linií měli v rodokmenu u krycího psa, pokud jde o linie se žádoucími znaky. V opačném případě, jde-li o nežádoucí prvky v „jiných“ liniích se snažíme těmto liniím vyhnout a přiřadit linie, které mají co nejvíce společných znaků s linií otce feny. Sice nám to zvýší pravděpodobnost částečně nevyrovnaného vrhu, ale zase zvýší šanci na odstranění nežádoucích vloh.
Zabývat bychom se měli vším, co souvisí s první až třetí linií, další linie by nám zvýšili enormně nevyrovnanost vrhu a my bychom docílili nežádoucího efektu tím, že jednotlivá štěňata by směřovala k mnoha liniím.
Pokud směřujeme na příbuzenskou plemenitbu, měl by mít společný předek vysokou hodnotu nejen exteriérovou, ale i z hlediska dědičnosti znaků a zdraví. Mějme na paměti, že vysokou hodnotu dědičnosti neurčuje ve vrhu šampionát několika jedinců, ale vrh, kde je co nejvíce jedinců (ideál všichni) bez nežádoucích nebo vylučujících znaků. Jako příklad bychom mohli použít dva vrhy s 6 štěňaty, kde v jednou budou výstavně „jen“ výborní a chovně bude pět úspěšných bez vážných nežádoucích vad a druhý vrh bude mít dva šampiony a ostatní potomci budou mít vážné vady. Je velmi pravděpodobné, že nejméně jeden ze šampionů bude nositelem nežádoucích vad.
Abychom snížili nežádoucí účinky příbuzenské plemenitby, pokud vybíráme příbuzného předka , vybíráme nejdříve z prarodičů, lépe z praprarodičů, čímž dostaneme do potomků volné 3-4 generace.
Znamená to ovšem, že máme přístup k ověřeným informacím o co nejv ětším počtu zúčastněných jedinců.
Nenajdeme-li podle těchto kritérií správného psa, začneme hledat společné linie v třetí a čtvrté generaci obou potencionálních partnerů a vybereme psa, jehož třetí nebo čtvrtá generace obsahuje co nejvíce shodných linií s třetí nebo čtvrtou generací feny.
Pokud pes nebo jeho bratr ( stačí i polobratr) kryl sestru či polosestru naší feny a krytí se nepovedlo a vrh je nevyrovnaný, tohoto psa na naši fenu nepoužijeme, protože s největší pravděpodobností patří k úplně jinému genotypu.
Vynikající jedince –šampiony nepřeceňujeme, ale ani nepodceňujeme. Důkladně zvážíme, zda dává podprůměrné či nadprůměrné potomstvo a samozřejmě u toho počítáme i s linií fen. Dává-li podprůměrné potomstvo, bez dalších ohledů ho vyřadíme pro naše feny na krytí, neboť jen tak si zachováme linii, která nebude zaneřáděná nežádoucími znaky. Dává-li nadprůměrné potomstvo, klidně jej ke krytí použijeme, ale měli bychom si zabezpečit, aby následně v potomcích byla sice zachována linie, ale nebyla použita příbuzenská plemenitba na stejnou linii. Dává-li totiž nadprůměrné potomstvo a je-li k tomu šampion, bude velmi žádaný na krytí a mohlo by se nám to objevit jako nežádoucí při výběru krycích psů pro naše potomky. Především u málopočetných plemen bychom záhy zjistili, že nemáme partnery – dostatečně vzdálené příbuzné.
Obecné rady k liniové plemenitbě pro vás připravil Radek a Lída TAK AŤ SE DAŘÍ
